Napsáno pro Časopis Společnosti přátel starožitností (2006)

KAREL KUČA

Novela obecního zákona č. 234/2006 Sb., aneb obnovení kategorie “městys” v české legislativě a rehabilitace historických měst

Úvod

Dne 1. 7. 2006 vstoupila v platnost novela obecního zákona č. 234/2006 Sb. ze dne 25. 4. 2006, která má z hlediska titulů obcí, a tedy i historické vlastivědy zcela přelomový význam. Na rozdíl od obecního zákona z roku 1990 i všech jeho pozdějších novel totiž vrací do české legislativy i praxe termín městys. Jde v podstatě o restituci stavu, který platil od roku 1850 do roku 1948, resp. 1954. Kromě “prostých” obcí tak v České republice budou znovu existovat i městyse a dále pak – jako dosud – města a statutární města. Obdobná situace, ale bez přerušené kontinuity, je i v sousedním Rakousku a Bavorsku, kde rovněž existují obce (Gemeinde), městysy (Marktgemeinde) a města (Stadtgemeinde). Pro úplnost je potřeba říci, že legislativa po roce 1850 znala v českém jazyku výhradně termín městys, zatímco před rokem 1850 se častěji užíval termín městečko (a samozřejmě příslušné německé, případně latinské ekvivalenty). Novela zákona umožnila historickým městysům navrácení jejich titulů, stejně tak se o něj mohou ucházet další obce.

Dalším zásadním ustanovením novely je přiznání práva na navrácení titulu města všem obcím, které jej měly, a to bez jakýchkoli omezení (například počtem obyvatel).

Obsah zákona č. 234/2006 Sb. se neomezuje pouze na otázky historických měst a městysů, ostatní ustanovení však nejsou z hlediska historické vlastivědy důležité.

Protože jsem se částečně podílel na přípravě uvedené novely, využívám této příležitosti k poněkud obšírnější informaci, která zahrnuje i popis celého nelehkého legislativního procesu.

Výchozí situace

V roce 2000 byl přijat nový zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), který nabyl účinnosti dne 12. listopadu 2000. Nahradil dosavadní zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), resp. č. 302/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje výše uvedený zákon. Po krátké době, již v roce 2002, byl dosavadní obecní zákon nahrazen stejnojmenným novým zákonem č. 313/2002 Sb. s účinností od 1. 1. 2003.

Zákon 367/1990 Sb. v § 2 stanovil, že městem je obec, ve které do počátku účinnosti tohoto zákona působil městský národní výbor a dále, že městem je i obec, kterou určí předsednictvo České národní rady na návrh vlády České republiky nebo na návrh obce po vyjádření vlády. Dikce zákona byla tedy velmi liberální a umožňovala navrátit městský statut de facto všem městům a městečkům. Této možnosti však příslušné obce využily jen zčásti. Na druhé straně byl liberalismus v praxi omezen určitými požadavky, které dotyčná obec musela splňovat.

Nový zákon č. 128/2000 Sb. dosavadní liberalismus nahradil velmi technokratickým požadavkem (§ 3): Obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, je městem, pokud tak stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. Vláda posuzovala žádosti podle kritérií, která jsou přílohou usnesení vlády č. 418 z roku 2001 (s tím, že obdobná kritéria byla uplatňována i dříve). Obecně lze tedy říci, že ustanovení zákona mnoha obcím znemožnilo ucházet se o navrácení historického městského titulu.

Iniciátoři změny zákona

Od roku 2000 se datují snahy o opětovnou liberalizaci obecního zákona. Nejstarší iniciativu vyvinula obec (někdejší město) Luže. Výsledkem byl senátní návrh novely obecního zákona, který však v březnu 2004 zamítla Poslanecká sněmovna. Tuto etapu legislativních snah zde nebudeme s ohledem na výsledek podrobněji sledovat.

Zamítnutí novely ale neznamenalo konec úsilí postižených obcí. Z iniciativy obce Luže i senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pokračovaly další akce směřující ke změně legislativy. Mimo jiné začala setkávání dotčených obcí, které bývaly městy a nyní městy nejsou. Po odborné stránce tyto aktivity zaštiťoval Emil Voráček z Historického ústavu Akademie věd České republiky a Karel Kuča ve spolupráci se Štěpánem Mlezivou, jehož dílem je převážná část heuristiky.

Souběžně vznikla další iniciativa, vycházející z obce Libice nad Doubravou. Jejím cílem se stalo obnovení kategorie (titulu) městys. K této iniciativě se záhy připojily obce Krucemburk, Vojnův Městec, Havlíčkova Borová a Česká Bělá. Poté, co byly cíle iniciativy publikovány v časopise Veřejná správa, se připojilo dalších více než 20 obcí, a do 31. 8. 2005 již počet obcí požadujících obnovení titulu městys výrazně převýšil stovku: Bernartice (o. Písek), Bobrová, Bochov, Bojanov, Boleradice, Brodek u Prostějova, Brozany nad Ohří, Cítoliby, Čachrov, Častolovice, Čechtice, Červené Pečky, Česká Bělá, Český Šternberk, Čestice, Deblín, Deštná, Dolní Cerekev, Dolní Město, Dolní Žandov, Doubravice nad Svitavou, Doubravník, Doudleby nad Orlicí, Drahany, Drnholec, Dub, Dub nad Moravou, Habartice, Havlíčkova Borová, Holany, Horní Jelení, Hostouň (o. Domažlice), Hostouň (o. Kladno), Hoštka, Hroznětín, Hustopeče nad Bečvou, Choltice, Chroustovice, Chřibská, Jedovnice, Jestřebí, Jimramov, Karlštejn, Kasejovice, Kladruby, Komárov, Krucemburk, Křenov, Křižanov, Lázně Toušeň, Ledenice, Libice nad Doubravou, Lipnice nad Sázavou, Lipová, Litultovice, Lochovice, Lomnice, Loučeň, Lučany nad Nisou, Luka nad Jihlavou, Lukavec, Luže, Lysice, Machov, Malešov, Maršovice, Medlov (o. Brno-venkov), Měřín, Mladé Buky, Nasavrky, Nedvědice, Nehvizdy, Nová Cerekev, Nové Veselí, Nový Hrádek, Nový Hrozenkov, Okříšky, Opatov, Osečná, Ostopovice, Ostrov nad Oslavou, Ostrov u Macochy, Panenský Týnec, Pecka, Plaňany, Podhradí (o. Jičín), Pozořice, Prosiměřice, Radomyšl, Ratibořské Hory, Rožďalovice, Seč, Senohraby, Senomaty, Sněžné, Snopkov, Stráž nad Nežárkou, Strážek, Strunkovice nad Blanicí, Suchdol nad Odrou, Svatava, Svojanov, Škvorec, Šlapanov, Štěchovice, Štoky, Uhelná Příbram, Úsobí, Včelákov, Velké Poříčí, Vilémov (o. Havlíčkův Brod), Vladislav, Vojnův Městec, Vraný, Vroutek, Zápy, Zásada, Žinkovy. Ve všech těchto případech šlo o usnesení obecního zastupitelstva. Kromě toho vyjádřila návrhu podporu i řada dalších obcí. Pouze 4 obce vyjádřily zamítavé stanovisko (Choustníkovo Hradiště, Nadějkov, Přídolí a Vrchotovy Janovice).

Ve dnech 26.–27. 5. 2005 se ve Žďáru nad Sázavou konal IX. sněm Svazu měst a obcí České republiky, na němž se projednávala i libická iniciativa. Jedním ze závěrů sněmu se proto stal požadavek zapracování označení městys do zákona o obcích a navrácení titulů městys, resp. město, obcím, které tento statut měly před rokem 1954. Samozřejmě bylo možné iniciovat samostatnou novelu zákona o obcích, ale protože se jiná novela tohoto zákona právě začala projednávat, byla zvolena cesta rozšíření této novely.

Vládní návrh novely obecního zákona a 1. čtení v Poslanecké sněmovně

Vláda České republiky předložila dne 19. 5. 2006 návrh novely obecního zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Novela se týkala vydávání obecně závazných obecních vyhlášek, dozoru nad vydáváním a obsahem nařízení obcí a kontroly výkonu samostatné a přenesené působnosti. Dále se předpokládalo umožnění vzniku nové obce oddělením od stávající obce (a vznik městské části hlavního města Prahy) každý kalendářní rok, zatímco dosud mohla nová obec, respektive městská část, vzniknout pouze jednou za čtyři roky, a to k počátku kalendářního roku následujícího po dni voleb do zastupitelstev v obcích.

Organizační výbor Poslanecké sněmovny 2. 6. 2005 doporučil projednání návrhu tohoto zákona.

První čtení se uskutečnilo 29. 6. 2005 na 45. schůzi Poslanecké sněmovny. Zde zazněly některé další podněty k obsahu zákona, které se však týkaly i jiných záležitostí než jaké sledujeme v našem článku. Poslanec Tomáš Kvapil (KDU-ČSL) ve svém vystoupení připomněl, že výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí pořádal v únoru seminář ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, na němž řada starostů obcí předkládala návrhy dalších potřebných změn obecního zákona, které se ovšem ve vládním návrhu nijak neprojevily. Na semináři některé obce žádaly, aby byl obnoven nebo zaveden institut tzv. městysů a aby byl některým obcím, kterým historicky patřil, znovu přidělen. Místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Kasal (KDU-ČSL) myšlenku obnovení statutu městysů podpořil. Mj. řekl: “Přestože jste o tom mnozí neslyšeli, v určitých oblastech je to docela živá aktuální záležitost, která opravdu, ale opravdu nebude státní rozpočet stát ani korunu, protože z toho nevzniknou žádná nová práva. Obci vzniknou nějaké nové povinnosti v případě, že to přiznáme, protože budou muset přemalovat štíty a razítka atd. Ale pokud by si to samy obce přály, tak bych se za to velmi přimlouval, protože co je naší povinností, je budovat pocit sounáležitosti občanů k místu, kde žijí, kde bydlí, a pokud se občané rozhodnou k tomu, aby jejich obec byla povýšena na městys, protože buď tak historicky už bylo, nebo se rozrostla postupem doby a měla by určité atributy, které k městysu patří, tak si myslím, že by Poslanecká sněmovna neměla bránit těmto obcím k tomuto řekněme povýšení, kterého by si zcela nepochybně velmi vážily.” Vládní návrh byl pak přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a lhůta k jeho projednání byla prodlužena o 20 dnů.

Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí projednal návrh zákona a vydal 7. 10. 2005 usnesení, jímž přerušil projednávání návrhu a přikázal materiál k projednání podvýboru pro veřejnou správu.

Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí pak 9. 11. 2005 doporučil návrh zákona projednat a schválit ve znění pozměňovacích návrhů. Ty se však netýkaly námi sledované problematiky.

Jednání senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

Mezitím se na 16. schůzi senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dne 14. 9. 2005 uskutečnilo pod vedením předsedy výboru Jiřího Brýdla (KDU-ČSL) setkání se starosty s diskusí k novele zákona o obcích.

Jiří Brýdl na úvod mj. prohlásil: Prvním bodem našeho programu je diskuse k novele zákona o obcích, k novele, která má řešit historickou problematiku, tj. otázku městysů a měst a v této souvislosti tady také vítám zástupce obcí, místostarostky a starosty, kteří se jednání zúčastní. Dovolte mi, abych úvodem, než předám slovo také zástupcům obcí, řekl, že náš výbor se touto problematikou již zabýval v souvislosti s historickými městy. Šli jsme s tím do Sněmovny a tam jsme bohužel neuspěli, nicméně my dobře z obvodu víme, že je zájem obcí, aby se mohly vrátit ke svým historickým názvům a že současná právní úprava, která umožňuje, aby městy byly pouze ty obce, které mají tři tisíce obyvatel, že je nedostačující a svým způsobem jaksi vulgarizuje problém. Do tohoto problému přišel nový problém a to, že obce, které užívaly historický název městys, se hájí o svá práva. Tyto obce se sdružily a v současné době je tento problém v běhu. A je v běhu také tak, že se problému chopil Svaz obcí a měst, který zpracoval možnou novelu zákona. My jsme vám rozdali návrh této novely zákona, která se bude projednávat v současné době v Poslanecké sněmovně. Dnes se již projednávala na podvýboru a to s výsledkem, že podvýbor neumí tento problém uchopit a neumí ho řešit a de facto je dohodnuto, že budou pořádány další semináře, a to i v další spolupráci s námi, aby se došlo k nějakému závěru. Dovolte mi, abych uvítal mezi námi také zástupce Ministerstva vnitra – je tady paní Ing. Marie Kostruhová, která za hodinu musí odejít, neb jde právě na projednávání předmětné věci do Poslanecké sněmovny, proto dostane slovo již v úvodu. Program bude strukturován tak, že vystoupí za iniciativu obcí, které chtějí historický návrat města, pan místostarosta obce Luže Jiří Hyksa, poté zástupce iniciativy městysů paní Pecinová nebo pan Seidl. Poté bude exkurz historický pana architekta Kuči, který se tímto probléme zabývá, dále vystoupí zástupci Svazu obcí a měst a poté bude diskuse.

Jiří Hyksa, místostarosta obce Luže, řekl: Sešli jsme se dnes, abychom diskutovali o problému současné legislativní úpravy možnosti navrácení statutu město – městys. Počet obcí v České republice, který byl historickým městem, resp. městysem, tento titul jim nikdy reálně vzato nebyl odebrán, ale dle výkladu současné legislativy městem nejsou a tento titul jim je upírán, je poměrně vysoký. V případě měst je jedná o téměř jednu stovku sídel, v případě městysů téměř o 400 sídel. Zde se však pohybujeme v poněkud jiné rovině, protože titul městys se v současné legislativě vůbec nenachází, ač byl v ujednocené terminologii Rakouské monarchie v roce 1850 používán a převzala jej i Republika československá – viz Lexikon obcí z roku 1930, tj. obce, městyse, města. Jedná se o sídla, která jsou rozeseta po celém území naší republiky. Jedná se o významnou část osídlení v České republice, která by neměla být přehlížena a podceňována. Naopak je nutno z politického hlediska zvážit význam vědomí sounáležitosti občana s určitou sídelní jednotkou, jejím názvem a titulací. Nelze opomenout, že občané těchto sídel také významně přispěli k tvorbě občanské společnosti, ať už ve 20. století jakkoliv vytlačována, resp. atomizována a dnes vyjadřují své nejniternější právo toto vědomí vyjádřit a přihlásit se k tradici svého města, resp. městyse. Podstatné je tedy, že vůli veřejnou by nyní měla zcela vážně vzít na vědomí vůle politická. Politik tuto výzvu nemůže, resp. neměl by dovolit přehlédnout či opominout. Úsilí, které již delší dobu vyvíjíme, bylo sice v prvním případě v jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR o příslušné úpravě zákona o obcích neúspěšné, nicméně proto nás naprosto neodradilo. Významným impulsem bylo rozběhnutí kampaně na podporu obnovení titulu městys v ČR. Tento titul je vlastní v zemích v srdci Evropy – je používán v Rakousku, ve Spolkové republice Německo pak zemí Bavorsko. Zde se jedná zejména o aktivitu pana doktora Ježka a paní starostky Pecinové a pana Seidla, díky které kampaň významně posílila a posunula se kupředu. Velice podstatná je i podpora od IX. sjezdu Svazu měst a obcí.

K problematice městysů potom vystoupil Jaromír Saidl, starosta obce Libice nad Doubravou: Díky tomu, že předřečník víceméně řekl všechno, já si dovolím jen několik poznámek. Ta iniciativa vznikla víceméně u nás na havlíčkobrodském okrese, kde se vytvořila iniciativní skupina, která se tomu věnuje víceméně už dva roky. Nás prvně zajímala problematika městysů, ale když jsme zjistili, že obdobná iniciativa je v Luži, kde se to týká historických měst, já řeknu spíš neuznaných měst, tak jsme se nakonec spojili a řekli jsme si, že by bylo ideální síly spojit, že by ta šance byla podstatně větší. Napsali jsme do různých institucí, prezidentem počínaje, přes Ministerstvo vnitra. Zarazilo mě, že většinou odpovědí byla, hlavně z Ministerstva vnitra, negativní. Je to otázka víceméně toho, že úředníci si nechtějí přidělávat práci a nechtějí to uznat. Mě úplně uráží, když někdo dokáže říci, že je to marginální nebo že je to anachronismus. Jaký anachronismus? Jestliže nám kdysi ten titul byl na základě nějaké žádosti a na základě kvalitní přípravy našich předků, jestliže nám ten titul byl udělen, tak není jeden jediný důvod, proč by nám byl odebrán. Navíc nikdy nebyl odebrán žádnou legislativní normou, tto znamená, že o to nikdy obec nepřišla, pouze po roce 1948 se přestal tento titul užívat. Takže já nechápu, proč by nebylo možné tento titul navrátit. Přiznám se, je to marginální věc, je spousta věcí, které jsou důležitější, nic proti tomu, ale jestliže se nebudeme věnovat ani takovýmto věcem, které posilují historii a budeme se věnovat jenom věcem, kde jsou hmotné výstupy, potom jako národ za nic nestojíme. To byl hlavní důvod, proč my jsme se tomu věnovali. Věnovali jsme se tomu natolik, že jsme obeslali prakticky všechny městyse, podle seznamu, který nám vytvořil exposlanec Ježek, který od začátku, když jsme dali první výzvu do časopisu Samospráva, nám je nápomocen. Obeslali jsme starosty měst, městysů původních, a musím podotknout, že v momentální době máme asi 130 pozitivních odpovědí a mnohé stojí za přečtení, já je číst nebudu, abych nezdržoval, jak se k tomu jednotlivé obce staví a jak si toho titulu váží a jak by stály o to, aby se titul vrátil zpět. Jsem přesvědčen o tom, že už díky tomu, že jsme tomu věnovali takovou iniciativu a že to má takovou podporu, tak jsem přesvědčen o tom, že i politická reprezentace se toho chopí a titul jednak měst, a jednak městysů, že bude možné nadále používat, protože tady není vůbec žádný ekonomický tlak – my nevyžadujeme žádné úlevy, my nechceme pochopitelně to, co nám kdysi panovník udělil, já nevím, dva výroční a čtyři dobytčí trhy. Nic takového pořádat nebudeme, my nechceme mít ani jiné úlevy, nechceme mít větší podíl na daních, ale chceme ten titul, který byl sídlu, které v dané lokalitě bylo významné, kdysi udělen. Je na tom zajímavá věc, že v našem případě třeba, nám udělil titul – minulý týden jsme měli 210. výročí – František II., víceméně cizácký císař, cizácký vládce, a nedovedeme dneska v demokratickém systému tento titul navrátit.

Potom představil Karel Kuča historický exkurs:

Mohlo by se zdát, že problematika titulů města a městys je okrajová a neaktuální. Že tomu tak není, dokládá skutečnost, že o vrácení těchto titulů požádalo už oněch zmíněných 130 obcí a pokud vím, tak pouze asi čtyři z oslovených obcí o návrat titulu městys nemají zájem.

Následovalo vystoupení výkonného místopředsedy Svazu měst a obcí Jaromíra Jecha: Já jenom stručně vysvětlím, proč IX. sněm přijal usnesení, které podporuje úsilí historických měst, případně městysů o znovunavrácení jejich názvů. ... Co brání tomu, aby tato zdánlivá maličkost se do právního řádu znovu nedostala nebo nebyla ustavena, aby tam nebyly ty problémy, které vznikly po roce 1954, a vlastně členům, ať už obcím, městům, statutárním městům, se nezdálo nic, neobjevili jsme nic, co by bránilo tomu, aby se, pakliže ty obce budou chtít, tak nestalo. Proto bylo usnesení IX. sněmu v podstatě jednomyslně přijato a z toho i pramenila potom snaha našeho legislativního oddělení napomoci vytvořit pozměňovací návrh do zákona obcích. To je asi vše, co k tomu bych chtěl říci. Děkuji za slovo.

Potom promluvila Marie Kostruhová jako zástupkyně Ministerstva vnitra: Já jenom mohu potvrdit, že na našem odboru na Ministerstvu vnitra se sešly opravdu desítky a desítky žádostí obcí, které žádají buď o znovuobnovení statutu městyse, popřípadě o navrácení této kategorie městys, a samozřejmě jsme dostali řadu usnesení, že usnesením zastupitelstva se již zastupitelstvo rozhodlo a už se k tomu vrátilo. Čili z našeho pohledu to vnímáme v rovině legislativně právní a ta není tak jednoduchá. My samozřejmě velmi dobře vnímáme celý právní historický vývoj označování obcí, a ten není jednouchý, a po tom 54. roce zastáváme názor – a není to jenom náš názor – že pojem městys z právního řádu vymizel. To, proč jsme nemohli odpovídat kladně, je to, že nejdříve se musí do našeho právního řádu pojem městys samozřejmě vrátit. Proto také, jestli si vzpomenete, myslím, že v březnu v Poslanecké sněmovně jsme požádali o seminář, kde jsme chtěli upozornit na to, že takovéto iniciativy tady jsou a že je třeba se jim věnovat. To možná zaniklo, nebylo tam tolik zástupců obcí, kteří by to podpořili, nicméně tento problém se otevřel a řekla bych, že největší počet žádostí chodí až v těchto dnech, nebo řekněme, v posledním měsíci přišly dvě, tři nebo čtyři žádosti. Proto také novela zákona o obcích, která vyloženě směřovala na úpravu dozoru a kontroly, tam nemohlo být zahrnuto znovunavrácení pojmu městys, protože ty iniciativy jsou až v letošním roce a novela do vlády byla předložena již v loňském roce v prosinci. V tu dobu ještě iniciativa nebyla natolik silná, nebo nebyly ty podněty natolik aktuální, aby se o té věci diskutovalo. Proto vnímáme naopak velmi pozitivně, že o této věci se jedná, protože především pro nás musí přijít nějaké zadání, že je politické zadání, že to podporuje Svaz měst a obcí atd. To jsou všechno iniciativy až posledních třech týdnů, příp. měsíce. Nicméně samozřejmě náš odbor má připravené, i na dnešní jednání, pokud byste měli čas a chtěli, všechny možné varianty, jak legislativně upravit tuto záležitost. Proto je třeba rozhodnutí, zda nějakým výčtovým způsobem se vrátí tento statut městyse těm, které v historii tento titul měly, ale samozřejmě s tím se otevírá otázka, jak jste to tady slyšeli, že požádají i ostatní obce. A pak je třeba říci, že je třeba stanovit nějaká pravidla, kritéria, a ta dosud také nebyla vyjasněna. Takové jednoduché kritérium o počtu obyvatel v obcích jednoznačně ukazuje, že nás nezavede k cíli, protože i stávající počet obcí, vidíte, že u bývalých, které měly ten statut, se pohybuje od 20 do 2500, takže nějaké snižování nevyhoví zase všem. Je třeba hledat pravidla, která umožní obcím dosáhnout určitých kritérií a požádat o statut městyse. Samozřejmě v této souvislosti jsme připomínali jednu věc. Oblast obcí, které dříve byly městysy a přestaly jimi býti, ale zároveň, jak to tady již zaznělo, je celá skupina obcí, které historicky byly městy a taktéž o statut města přišly, takže to je další spojená nádoba. Proto jsme navrhovali, jestli by třeba bylo možné vrátit těmto městům a zároveň městystům již jenom pojem město, že by městysy byly rovnou městy. To je otázka do diskuse, hledání kritérií, protože jak jste slyšeli, některé městysy už mají teď 2800 obyvatel, což do stanovení městem jim chybí 200 obyvatel, což někteří starostové mi říkají, to budeme mít za velmi krátkou dobu. To je otázka na zvážení. To znamená, je třeba si říci – vrátíme to pouze těm, které to historicky měly, anebo se připravíme na situaci, že o to budou žádat i ostatní a pak hledejme kritéria, jak to stanovit do legislativy, na základě kterých by se tento statut uděloval. A také i proces. V tuto chvíli máme proces, kdy obec požádá o udělení statutu “město”, jsou na to kritéria. My je máme, připravíme do vlády materiál, doporučení či nedoporučení, a pak tedy uděluje statut města předseda Poslanecké sněmovny. Ale máme kritéria, se starosty jsme potom v kontaktu, prověříme všechny tyto oblasti a můžeme dát doporučení. Čili obdobný režim nebo procesní režim by asi měl být nastaven pro městysy, ale to je asi otázka diskuse, toho, co třeba vzejde dneska z této diskuse, kterým směrem se obrátit. Podotýkám, že v našem zájmu je samozřejmě vyhovět, ale potřebujeme jednoznačně nějaké zadání, jakým způsobem dál postupovat. A opakuji, to, že se to nedostalo do novely – jednak novela byla opravdu připravována pro oblast dozoru a kontroly, takže byla předložena do vlády koncem prosince a v dalším jednání už do toho nemůžeme doplňovat něco jiného. To samozřejmě nešlo, nicméně otevírá se možnost teď. Zrovna dnes je to bodem výboru pro veřejnou správu, kde v 11 hodin mám být, takže ráda jim přednesu to, co zazní ještě tady. Ministerstvo vnitra nesehrává úlohu, že by bylo proti vám. Naopak jsme šli do historie, dívali jsme se, jak to bylo. Samozřejmě tam došlo k poškození měst tím, že se stanovilo, že městem je pouze ten, kde byl městský národní výbor, obcí se stal ten, kde byl místní národní výbor a přitom žádná kritéria v těch padesáti letech nebyla. Prostě kdo požádal krajský národní výbor o to stát se městským národním výborem, žádná kritéria nebyla stanovena a bylo to jenom na rozhodnutí krajského výboru, tak se stalo, že městy jsou i obce, které ani dnes nedosahují ani tisíce obyvatel, ale protože v roce 1990 tam byl městský národní výbor, staly se městy. Vnímáme to jako poškození určitých statutů měst a je jenom otázka diskuse, jak se s tím vyrovnat a co do právního řádu opravdu zavést a za jakých podmínek a kritérií. Děkuji za pozornost, v tuto chvíli vše. Pokud by vás zajímaly všechny naše legislativní návrhy, které se nabízí, kolega je tady se mnou a mohl by vás s tím pak seznámit podrobněji.

Potom následovala obecná rozprava. V té jako první vystoupil senátor Pavel Eybert (ODS): Já mám pocit, že tady se trošku přesvědčujeme jako ti, co jsou přesvědčeni. Senát obecně a zejména náš výbor je složen z lidí, kteří buď byli starosty, místostarosty, nebo prošli ve svém politickém vývoji městskými zastupitelstvy a mnozí v zastupitelstvech jsou dodneška. Mně je tato problematika velmi blízká, protože sám pocházím z městečka, které bylo do roku 1954 městem, pak jsme víceméně přišli o tento statut a v roce 1994 nám byl navrácen. Byl nám navrácen přesto, že nesplňujeme podmínku tří tisíc obyvatel, ale v té době platila jiná legislativa než dneska a bylo to možné. V Chýnově jsem dodneška starostou od roku 1990. Takže celou tu problematiku znám poměrně podrobně z celého vývoje a mně nedělá žádný problém podpořit jak otázku navrácení statutu městyse, tak navrácení statutu města těm městům, které ho historicky měly a které o něj požádají. Pan architekt tady přednesl výborný rozbor, který nás uvedl detailně do všech čísel a máme v podstatě důvodovou zprávu, se kterou se dá operovat. Je tady jenom na zvážení ještě jedna věc, a sice, jestli by nebyl schopen některý z poslanců nebo některý ze senátorů ten pozměňovací návrh, který jsme dostali, do otevřeného zákona vložit takovou tou rychlou krátkou cestou. Já si myslím, že pokud byste našli nebo jsme našli některého z poslanců, který by byl ochoten ho předložit, byla by to rychlejší cesta, než se k tomu vrátit při nějakém příštím otevírání zákona o obcích. Hledejme tuto cestu. Pokud nám zástupci ministerstva řeknou, že ten návrh je pro ně akceptovatelný z hlediska technického, že je úplný, že tam jsou vyjmenovány všechny paragrafy, do kterých se to musí promítnout a jsou ošetřeny, pak nevidím důvod, proč to nevzít přes Poslaneckou sněmovnu, přes druhé čtení, kdy by se doplnil do návrhu zákona tento návrh.

Jiří Brýdl (KDU-ČSL) poznamenal mj.: Je možné a já to předpokládám, že pozměňovací návrh Svazu obcí a měst bude projednáván ve Sněmovně, nepředpokládám, že bude schválen, ale podstatné je, že nebude-li schválen, bude zaznamenána diskuse a bude zcela zřejmé, kde jsou problémová místa, která nechtějí politici skousnout. To vytvoří přinejmenším zcela přesnou zpětnou vazbu a po té diskusi, která proběhne ve Sněmovně a nebude-li tento zákon schválen, tak v Senátu pak můžeme redukovat nebo upravit ten zákon také ve světle té diskuse v Poslanecké sněmovně. On je problém, že je připojen k novele zákona o obcích, která řeší dozorovou činnost, která se převádí z krajů na Ministerstvo vnitra a to samo o sobě je, to je to neštěstí, samo o sobě je velmi problematické a bude podléhat velmi bouřlivým diskusím. A to není ani takticky dobré, že to je k novele zákona, která sama o sobě bude plodit velmi divoké diskuse. Bylo by lépe, aby to bylo v klidnějším tónu, protože to se bohužel pak sveze s podstatou věci. To je problém, který asi nevyřešíme, ale rozhodně myslím to, co říkal pan místopředseda a starosta Pavel Eybert, že povede u nás k tomu, že popřípadě senátní iniciativou, senátním návrhem zákona k tomu v blízké době jsme schopni přistoupit s již naprosto regulérní důvodovou zprávou, po projednání s patřičnými odbory ministerstev. Co já chci závěrem ještě říci v obecné rozpravě, to je mé přesvědčení, že ta cesta je nezastavitelná. Obce se natolik dobře zorganizovaly, že ten názor je pevný, že je nezastavitelná a nemá cenu v tuto chvíli být hysterický proto, že to třeba bude o půl roku později, protože v této problematice rok jako časová dimenze nehraje roli. Spíš by to bylo ku prospěchu, aby to bylo naprosto přesné a pregnantní. Mimo jiné, náš výbor měl výjezdní zasedání – v pátek, sobotu, neděli jsme byli na Božím Daru. Kolega Horník jistě vystoupí, je zároveň starostou Božího Daru, a to je typický příklad dramatického historického vývoje, kdy Boží Dar má dneska 185 obyvatel a je beze sporu městem. Kdokoliv tam přijede, tak to je kvetoucí město a ten dramatický historický vývoj je, že před odsunem Němců to mělo 2000 obyvatel, bylo to velké sídlo, dneska to má 185 obyvatel, ale ty charakteristiky to naprosto neztratilo. Naopak, je to velmi dynamicky se rozvíjející obec s charakteristikou města. A takovéto důkazy jsou důležité proto, že počet obyvatel není ve vztahu k řešení tohoto problému relevantní. Ohánět se počtem obyvatel a říci, vždyť to má jen 100, 89 nebo 350 obyvatel, to prostě není relevantní. Naopak obce, které se rozrůstaly, ale nemají urbanistické řešení, charakteristiky města, holt budou obcemi, i kdyby měly tři tisíce obyvatel, nadále, protože ty charakteristiky a historické souvislosti jsou nezbytné. Pro mě to je nezastavitelné.

Potom vystoupil senátor Jan Horník (bezpartijní), který mj. řekl: Já jenom velmi krátce, protože předseda již mnohé řekl. Nicméně jedna věc, která je asi velmi důležitá, která by potom měla v debatách při schvalování případného zákona zaznít, a to je to, že mnoho obcí doopravdy nemohlo po válce ovlivnit svůj vývoj. Bylo nařízeno, přišel ministr obrany Čepička a srovnal vesnice se zemí. Já mám na katastru jednu takovou – vesnice, obce, městyse. V našem případě bylo zbouráno obrovské množství objektů. Naštěstí centrum bývalého města zůstalo zachováno a doufám, že pokud by prošel ten zákon Parlamentem, tak to mnohým – těm novým, kteří tam žijeme, protože to původní obyvatelstvo v pohraničních Sudetách není, tak těm novým, kteří jsme tam jako jakási naplavenina, dá aspoň trošku historie, protože je třeba si uvědomit, že přerodem po 2. světové válce došlo k naprostému vykořenění historických souvislostí, tradic, v podstatě ta naplavenina, kteří tam dneska žijeme, jsme Češi, Němci, původní Němci, ale také Němci odjinud z bývalého Československa, jsou tam Romové, kteří tam nikdy nebyli, jsou tam Vietnamci, kteří tam nikdy nebyli, čili je to velmi složité a toto by byla jedna z maličkostí, která nám zůstala zachovaná – my nemáme archivy, my nemáme skoro vůbec nic. My to dáváme dohromady střípek po střípku. V tomto by se mohli ti obyvatelé, a teď nechci říci úplně až shlédnout, ale že by jim to mohlo být nápomocno pro jejich budoucí rozhodování žít v těchto obcích, z nichž některé se zase začínají dynamicky rozvíjet.

Pokračoval senátor Petr Fejfar (US): Já jsem z volebního obvodu Náchod, který je také postižen problematikou Sudet, takže vím, o co jde a mám tam některá sídla, která byla městy nebo městysy, takže to nebudu opakovat. Jenom jsem chtěl říci, že skutečně asi bude potřeba, aby navrhovatelé spolupracovali s Ministerstvem vnitra na precizaci tohoto zákona, a to bych měl dotaz, jestli si to správně vykládám, v bodě dvě materiálu, co jsme dostali, se říká, že se doplňuje v paragrafu pět ke konci textu atd. – městysem je samostatná správa zastupitelstva městyse, další orgány městyse jsou rada městyse, starosta atd. Já si myslím, že v některých případech rada městyse ani nemusí být, protože pokud o ten titul požádá dneska nějaká malá obec, tak tam se ani rada města nezřizuje. Může. I takovéto drobnosti zřejmě bude třeba s Ministerstvem vnitra potřeba vyjasnit a precizovat.

Problematiku podpořil též senátor Miloslav Pelc (ODS), který byl 12 let starostou města Nového Strašecí: Já velmi vítám aktivitu těch obcí, které žádají, co jejich bylo v minulosti. Já jsem přesvědčen, že pocit sounáležitosti a hrdosti bude umocněn tím, že jejich obec se stane opět městem nebo městysem a když občan bude hrdý na své sídlo, odkud pochází, na své město nebo na svůj městys, co víc si můžeme přát, potom dojde i k tomu dalšímu a světějšímu, že bude hrdý na svoji vlast.

Pak promluvil senátor Bedřich Moldan (ODS): Já opravdu nejsem naprosto odborník na tyto věci, ale přesto musím říci, že ze srdce takovou iniciativu podporuji, a zejména proto, že v mém senátním obvodě se v tomto seznamu, který pan architekt nám předal, velmi ilustrativním a krásném, se vyskytuje hned několik obcí, které byly dříve městy nebo městysy v mém obvodě a dneska samozřejmě nejsou, protože jsou počtem obyvatel velmi malé, ale jsou to jasně města a nedá se s tím nic dělat, to jsou například Kácov nebo Rataje. To je naprosto jasná věc. Já mám k celé té věci dvě poznámky. První poznámka je, že opravdu bych doporučoval nespěchat, protože ta věc se musí velmi, velmi pečlivě promyslet a už tady bylo zmíněno, nakousnuto lehce, že s těmi kritérii to vůbec není jednoduché, aby se tam nevyskytly takové absurdity, jako o tom hovořil kolega Horník. Ale já mám zkušenost jinou, totiž ze zákona o ochraně přírody a krajiny, kde se operuje s jiným termínem, který vyvolává obrovské kontroverze, a to je krajinný ráz. A krajinný ráz je něco, co se strašně těžko dá definovat, přitom víme, že to existuje, ale nějak to definovat tak, aby to bylo nejenom věcně, ale i po stránce právní pro ně jednoznačné a uchopitelné, to je téměř nemožné a tam se vždycky uchylujeme k tautologiím, že říkáme, městský charakter je to, co je město, když to zjednoduším a to je opravdu obtížné, a proto je na to třeba určitý čas. Já si myslím, že přeci jenom, i když ten vývoj není tak zase rychlý a nových měst nevzniká tolik, jedno za rok, přesto je třeba – pan architekt Kuča na to také v tom materiálu upozorňuje – přesto je třeba zcela jasně dát šance a jednoznačně charakter vymezit, co to znamená – město nebo městys. A zároveň si také myslím, že by bylo potřeba být velmi opatrný v tom, že některá ta města nebo městyse samozřejmě už dneska nepožádají, nebo dost dobře nemají nárok, aby byly znovu tímto titulem obdařeny, z různých důvodů, třeba proto, že nejsou nebo už ten charakter opravdu nemají – teď nemyslím typu Rataje. Proto si myslím, že ten automatismus, který v zákoně je naznačen, když před 54. rokem bylo město nebo městys, už to nikdo nebude zkoumat, já si myslím, že by to nemělo být tak úplně jednoduché a jednoznačné. Ale to jsou poznámky spíš neodborné, na okraj. Podstatná poznámka je ta, že bych velmi doporučoval tomu věnovat opravdu čas a ze všech možných hledisek to prověřit, aby takový návrh zákonné úpravy byl skutečně, jak se říká, betonový, a nemohl být napaden z takovýchto důvodů.

Senátor Jan Rakušan (ČSSD), od roku 1990 člen Rady města Kolína, navázal: Pan profesor Moldan mně vzal vítr z plachet, protože já jsem z průmyslového Kolína, ale 50 let trávím z Posázaví a on velmi krásným příspěvkem řekl to, co jsem já chtěl říci, protože do té doby, než se tato problematika na půdě Senátu začala probírat, mě nikdy nenapadlo, že v Posázaví Rataje, Kácov, Stříbrná Skalice, nejsou městečka. Pokud tam člověk přišel, mělo to všechno to, co to mělo být a že to tak není, jsem skutečně zjistil, až když jsme to tady začali projednávat. Takže si opravdu myslím, že ten zákon je potřeba a je potřeba vidět, jak ty obce vypadají, nikoliv kolik mají obyvatel. Budeme ho jistě podporovat.

Po skončení obecné rozpravy následovala diskuse, v níž jako první vystoupil geograf Josef Ježek, který byl 6 let poslancem a 2 roky členem zastupitelstva města Rumburku. Podpořil ustanovení, aby byl titul navrácen pouze těm obcím, v nichž se pro vrácení vysloví zastupitelstvo. Zopakoval některé statistické údaje o počtech měst a městysů v různých dobách, zmínil i poslední případy tradičního povyšování na města a městyse v roce 1948. Důležitou poznámku přednesl v souvislosti s obnovením obecní samosprávy v roce 1990: Protože před 15 lety jsem se velice angažoval při přípravě zákona o obcích, tak se mi zdá, že naopak nyní, 15 let potom, co byla obnovena samospráva obcí, je ten nejvhodnější čas, jak tuto věc posazovat, protože jsem přesvědčen o tom, že do právního řádu se označení město a městys vrátilo díky ústavnímu zákonu z 18. července 1990, kterým byly zrušeny národní výbory a byla obnovena samospráva obcí v tom smyslu, že obce opět byly právnické osoby. A tvrdím, že s obnovením osob jako právnických osob byly obnoveny i ty tituly s tou právnickou osobou spojené. Problém ovšem nastal v zákoně o obcích, protože já jsem celé léto roku 1990 se účastnil mnoha debat o tom, co v zákonu o obcích má být nebo nemá být a je zřejmé, že znalci národních výborů, kteří připravovali návrh zákona o obcích, byl to vládní návrh, buďto to nevěděli anebo to věděli a neřekli to, že právní předpisy, které se týkaly národních výborů, ten titul město nebo městys nějakým přímým způsobem nikdy nezrušily. Například vládní nařízení z února 1950 o organizaci místních národních výborů, zavedlo čtyři kategorie národních výborů – prvního, druhého, třetího a čtvrtého stupně. Bylo to podle počtu obyvatel, ale protože to bylo vládní nařízení, tak tam, i kdyby někdo chtěl tam dávat nějaké derogační ustanovení, tak nemohl. Čili z tohoto důvodu vlastně je zvoleno datum 16. květen 1954, protože 17. května 1954 nabyl účinnosti zákon o národních výborech, předtím byl schválen ústavní zákon o národních výborech a je možno říci naprosto jednoznačně, že od 17. května 1954 obce právnickými osobami nebyly. A pokud jde o argumentaci vůči Poslanecké sněmovně, já osobně bych argumentoval asi takto. Před 15 lety, 4. září 1990, byl schválen zákon o obcích. V rozporu s ústavním zákonem z 18. července 1990 tam nebyla ta ustanovení o řešení problémů historických měst a městysů, která tam navrhujeme teď, fakticky se jedná, a to můžu jako účastník tehdejších událostí potvrdit, vlastně o napravení jakési chyby, která se stala tehdy, protože nikdo nebyl informován o tom, pokud nebyl znalcem národních výborů, že to nebylo nikdy zrušeno. A další věc, že prakticky se s vrácením titulů počítalo, svědčí o tom ta skutečnost, že když si vezmete seznam obcí, které se domohly postavení města v 90. letech na základě paragrafu 2 zákona o obcích z roku 1990, tak zjistíte, že většina těch měst, v uvozovkách, povýšených na města v 90. letech, asi více než 40, jsou historická města a 30 jsou městyse, které vlastně byla povýšena tímto způsobem na města. Těch obcí, které se staly městy v 90. letech a které nebyly nikdy městem a městysem je zhruba deset. Ten úplný seznam se mi nepodařilo zatím sestavit. Domnívám se, že toto by měla být cesta, jakou by se obce měly obracet na Poslaneckou sněmovnu, protože skutečně tento problém začal touto chybou nebo nedopatřením v zákoně o obcích, která ale – znovu zdůrazňuji – byla v rozporu s ústavním zákonem z 18. července, a jak známo, ústavní zákon je předpis vyšší právní síly. Je možno tvrdit, že právní tituly jakoby existují, ale vlastně se neuznávají. Souhlasím ovšem s tím, že vzhledem k obrovským změnám, které nastaly v průběhu 50 let – mezi rokem 1938 až 1990, že ta žádost obce o to, aby předseda Poslanecké sněmovny stanovil, že jsou městysem, i když městysem byly, tak by měla předcházet, protože to skutečně nahrazuje ta složitá kritéria – bádat, jestli to má nebo nemá městský charakter a jestli je tam to či ono. I ve smyslu, jak říkal pan senátor Horník, pro tu obec je to určitý závazek, aby se chovala tak, jako že městem nebo městysem je.

Senátor Pavel Eybert (ODS) se potom vyslovil pro to, aby nebyl otevírán složitý právní spor o výklad zákonů, ale aby se prostě navrhla novela zákona, která by věc jednoznačně řešila z nynějšího hlediska. Jaromír Jech upozornil na možné protiargumenty, které mohou zaznět v Poslanecké sněmovně (že obce chtějí tituly kvůli větším kompetencím či většímu podílu z rozpočtového určení daní). Rovněž zdůraznil, že problém může být v otázce přiznávání titulu městys obcím, které jej v minulosti neměly.

Karel Šebek, starosta obce Neveklov, upozornil na skutečně nevypovídající hodnotu limitu tři tisíce obyvatel, je tady míněno tři tisíce trvale žijících obyvatel, ale jsou dnes zejména v příměstí Prahy a jiných velkých měst aglomerace, kde se mohutně chalupaří, a to i v městských zónách a ti lité tam tráví daleko větší čas než ve svých domovských městech. Naproti tomu Neveklov třeba má 55 kilometrů správního území a to je jistě také pozoruhodný limit, který svědčí o oprávněnosti toho, že by chtěl být nazpět městem. Jinak si myslím, že právě ta spádovost je jeden z významných prvků, protože to přirozeně integruje služby... také se dnes posouvá demografická křivka směrem k důchodcům, kdy nemusí zbytečně jezdit za službami do měst označených dvojkou nebo trojkou, ale kdy ty služby a všechno potřebné najde blízko bez nutnosti trávení času v automobilu za stále dražší pohonné hmoty, že to všechno vlastně směřuje k tomu, že města, ta sídla, která dostanou zpět charakter města, to skutečně přirozeně povzbudí jejich život a že efekt nebude pouze verbální, ale skutečně praktický.

K některým nastíněným otázkám se vrátil Adam Furek z Ministerstva vnitra: Pokud jde o ta kritéria, tak když se zavádělo to kritérium 3 000 obyvatel, tak se diskutovala možnost v zákoně vymezit některá další kritéria. Nakonec se dospělo přesně k tomu, že by to bylo příliš kasuistické a ten postup byl odmítnut a kritérium 3 000 obyvatel se považuje v tuto chvíli za objektivní kritérium, které je víceméně průkazné. Pokud jde o ta pomocná kritéria, která v současnosti platí pro povyšování obcí na města, ta jsou stanovena usnesením vlády a jsou rozhodující nikoliv pro to, zda ta obec bude povýšena na město předsedou Poslanecké sněmovny, ale jsou pouze doporučujícími kritérii pro rozhodnutí vlády, zda vláda doporučí to povýšení. Podle mého názoru, a předpokládám, že to bude i názor Ministerstva vnitra jako takového, by se v případě, že by se zvažovalo zavést kritérium statut městysu i pro nové městysy, pro nové obce, tak patrně jediné schůdné kritérium bude počet obyvatel. Může se potom diskutovat o hranici, jestli 1500, 2000, zvýšit hranici u měst, ale sotva se dá najít nějaké jiné objektivní kritérium kromě počtu obyvatel. Jenom poznámku k tomu, zda ten titul “městys” případně, zda ta historická města opravdu byla nebo nebyla po roce 1990 městy nebo městysy, Ministerstvo vnitra se touto problematikou zabývalo a dospělo k názoru, že tím legislativním vývojem po roce 1945, 1948 a 1954 kategorie obce jako územního samosprávného celku zanikla a pokud došlo v roce 1990 ke znovuzavedení samosprávy, tak se nejednalo obnovení původního stavu, ale jednalo se o vytvoření zcela nové samosprávy na nových základech. Ale připouštíme, že to je názor diskusní. Z  tohoto důvodu ani ty žádosti, které chodily od jednotlivých obcí, a chodily jak žádosti o určení městysem, tak žádosti o určení městem, tak nemohly být akceptovány. My jsme připravili v rámci odboru dozoru a kontroly veřejné správy několik alternativ pro legislativní řešení problematiky městysů a historických měst. V zásadě obsahově se shodují s návrhem, který vypracoval Svaz měst a obcí. My to máme rozpracováno trošku odlišně, protože bude záležet na politické vůli, zda obnovovat městyse pouze pro historické městyse, zda tu kategorii zavést jako novou, potom samozřejmě další kategorií jsou historická města a konečně potom zbývá otázka, ale to je zase opět diskusní věc, jestli neomezit nějakým způsobem i pro ty historické městysy hranici počtu obyvatel pro znovuzískání statutu. Ale opět říkám, je to návrh do další diskuse.

Nevhodnost jakéhokoli limitu počtu obyvatel ilustrovala Miroslava Šejnohová, starostka obce Křenov: my jsme byli kdysi dávno městys ... přestože máme v současné době kolem 430 obyvatel, tak jsme spádová oblast pro další menší obce a rádi bychom ten titul získali zpátky bez ohledu na počet obyvatel, protože ta charakteristika městyse v naší obci zůstala a obec se nějak zvlášť urbanisticky nezměnila nebo nezhoršila. Zůstalo nám náměstíčko, což žádná z okolních obcí nemá, některé nemají ani typickou náves, máme všechnu občanskou vybavenost, včetně plné základní devítileté školy, protože jsme spádová oblast pro více obcí.

Výbor ve svém 56. usnesení konstatoval, že se tímto problémem bude zabývat, neboť je rozumný, podložený a nezastavitelný. Vzhledem k tomu, že v Poslanecké sněmovně bude předložen pozměňovací návrh, bude Výbor tento proces sledovat a reagovat na něj. Výbor rovněž vytvoří širší pracovní skupinu, která se bude návrhem zabývat tak, aby byl podán účinný podnět pro příslušné orgány státní správy, a bude též zaslán na vědomí panu premiérovi Jiřímu Paroubkovi.

Doplnění zákona při 2. čtení v Poslanecké sněmovně

Následovalo 2. čtení návrhu zákona dne 14. 12. 2005 na 51. schůzi. Návrh prošel obecnou rozpravou a poté podrobnou rozpravou. Poslanec Eduard Vávra (ODS) přednesl příspěvek na téma historických měst a městysů. “Problém městysů je obdobný problému tzv. historických měst. V České republice existují obce, kterým byl status města udělen, ale v roce 1954 i tyto spolu s městysy fakticky zanikly. Proto by tyto obce měly mít právo požádat zpět o tento titul, i ony musely splnit požadavky pro jeho udělení. Ačkoliv byla zavedena po čtyřiceti letech opět samospráva v České republice, opomnělo se na obnovení městysů a historických měst. Tato sídla jsou i nadále spádovými centry, jejich vybavenost je na výši. Vzhledem k tomu, že se zavedením tohoto statutu do našeho právního řádu by nebyly spojeny žádné finanční náklady pro veřejné rozpočty, lze bez větších obtíží zavést opět toto označení do zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích. Pokud vzniknou nějaké náklady, pak pouze obcím, jež budou chtít navrátit tento titul zpět, případně o ně požádají obce, jež městysem nebyly. Hlavním důvodem tohoto návrhu je navrátit občanům obce pocit sounáležitosti, zvýšit prestiž obce v očích návštěvníků. Na navrácení statutu městys nebo města mají nárok pouze ty obce, které toto označení užívaly k 16. květnu 1954, což je den před účinností zákona číslo 13/1954 Sb., o národních výborech. Dne 17. května 1954 vznikly ve všech obcích národní výbory, které obstarávaly veškeré záležitosti veřejného života pracujícího lidu. Byla tak fakticky zlikvidována samospráva. Historická města a městyse mají prostřednictvím této novely možnost nabýt na svou žádost označení, které jim nebylo žádným právním předpisem odňato, jen toto označení reálně vymizelo s novým společenským řádem zavedeným v Československu po druhé světové válce. Pokud mají obce právo na samosprávu, jehož přiznání si vybojovaly v průběhu minulých století, mělo by jim být opět navráceno označení, jehož používání si musely taktéž zasloužit a vydobýt. Na závěr chci sdělit, že tyto návrhy jsou podpořeny i Svazem měst a obcí České republiky.” Poslanci Tomáš Kvapil (KDU-ČSL), František Koníček (KSČM) a Josef Polášek (ODS) postupně navrhli zařadit mezi statutární města též Děčín, Frýdek-Místek, Chomutov a Přerov.

Rudolf Tomíček (ČSSD) řekl, že s návrhem poslance Vávry souhlasí, ale má za to, že když “se hovoří o ustavení obce městysem, by přece jen měl být nějaký minimální počet obyvatel, nikoliv aby se to mohlo stát od nuly. Tudíž navrhuji doplnit nový bod – § 3 a jeho odstavec 2 by zněl: Obec, která má alespoň 500 obyvatel, je městysem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády.” Dále podotkl: “všechno to, co kolega Vávra zde načrtl, považuji za správné a neměnné. Jen bych chtěl říci, že škoda, že jsme neschválili senátní návrh zákona, který se týkal a řešil problematiku historických měst, už před rokem. Mohli jsme mít tuto problematiku vyřešenu, protože samozřejmě to, že některé obce byly v historickém období městem, popř. městysem, je opravdu pro ně prestižní záležitost. Přece jen vzhledem k tomu, že český stát má bohatou historickou minulost a ta se odvíjela od života měst, městysů a vůbec občanů této země, si myslím, že mají právo být na to hrdy. Samozřejmě trvají na tom, aby tyto tituly získaly.”

Výsledkem 2. čtení bylo tedy mj. doplnění návrhu zákona o pozměňovací návrh E. Vávry (ODS), který navrhl nové znění § 3:

(1) Obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, je městem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády.
(2) Obec je městysem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády.
(3) Obec, která byla městem přede dnem 17. května 1954, je městem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, kdy se obec stává městem.
(4) Obec, která byla oprávněna užívat označení městys přede dnem 17. května 1954, je městysem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, od kterého se obec stává městysem.
(5) Sloučí-li se dvě nebo více obcí, z nichž alespoň jedna je městem, je nově vzniklá obec městem. Sloučí-li se dvě nebo více obcí, z nichž žádná není městem, ale alespoň jedna je městysem, je nově vzniklá obec městysem. Oddělí-li se část města a vzniknou 2 nebo více obcí, pak obec, které zůstane název dosavadního města nebo část jeho názvu, je i nadále městem. Oddělí-li se část městyse a vzniknou 2 nebo více obcí pak obec, které zůstane název dosavadního městyse nebo část jeho názvu je i nadále městysem.
Znění odstavce 2 podle pozměňovacího návrhu R. Tomíčka (ČSSD): (2) Obec, která má alespoň 500 obyvatel, je městysem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády.

V dřívější terminologii (před rokem 1954, resp. 1948) neexistovalo pro termín “městys” žádné adjektivum. V praxi to znamenalo, že jak ve městě, tak v městysu působil “městský úřad”. Protože vytvoření příslušného adjektiva se český jazyk vzpírá, navrhl E. Vávra vyřešit problém takto:

V § 5 se na konci odstavce 1 doplňuje věta Městys je samostatně spravován zastupitelstvem městyse; dalšími orgány městyse jsou rada městyse, starosta, úřad městyse a zvláštní orgány městyse. Rovněž na dalších místech zákona, kde se hovoří o obcích či městech a o jejich orgánech, se doplní termín městys.

Schválení zákona při 3. čtení v Poslanecké sněmovně

Dne 27. 1. 2006 se uskutečnilo 3. čtení. Návrh zákona již nebyl podroben další rozpravě a konalo se pouze hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Návrh, aby bylo přiznání titulu městys limitováno počtem nejméně 500 obyvatel, byl zamítnut. Jako nová statutární města byl schválen jen Děčín, Chomutov a Přerov, nikoli však Frýdek-Místek. V závěrečném hlasování byl návrh zákona s přijatými pozměňovacími návrhy schválen poměrem 88:5 hlasů.

Schválení zákona s pozměňovacími návrhy v Senátu

Poslanecká sněmovna postoupila dne 28. 2. 2006 návrh zákona Senátu. Organizační výbor téhož dne stanovil garančním výborem Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí (Miloslav Pelc) a přikázal tisk k projednání v Ústavně-právním výboru (Václava Domšová) a ve Stálé komisi Senátu pro rozvoj venkova (Václava Domšová).

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal návrh dne 9. 3. 2006 a přijal usnesení, v němž (v otázkách, která nás v tomto článku zajímají) doporučil zařadit mezi statutární města i Frýdek-Místek.

Ústavně-právní výbor projednal návrh dne 15. 3. 2006 a přijal usnesení, které akceptovalo Poslaneckou sněmovnou schálená tři nová statutární města. Především však odmítl novelizovaný § 3, tedy přiznání statutu města obcím, které jej měly před rokem 1954, a obecně i znovuzavedení kategorie (titulu) městys.

Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova projednala návrh dne 21. 3. 2006 a přijala usnesení, v němž se za nové statutární město doporučila i Frýdek-Místek.

Návrh zákona byl projednán dne 29. 3. 2006 na 10. schůzi Senátu. Na úvod vystoupil v zastoupení ministra vnitra Františka Bublana ministr průmyslu Milan Urban (ČSSD) a konstatoval, že nad rámec vládního návrhu novely ... byly schváleny v Poslanecké sněmovně rovněž pozměňovací návrhy, a to mimo jiné zavedení statutu městys a obnovení statutu města pro tzv. historická města, rozšíření okruhu statutárních měst o města Přerov, Chomutov a Děčín, možnost v části obce oddělit se na začátku každého kalendářního roku a pravidla pro dělení majetku obce mezi obec nově vzniklou a původní, dále byla navržena nová úprava odměňování uvolněných a neuvolněných zastupitelů vykonávajících funkci starosty. Pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně byla navržena možnost oddělení části obce k 1. 7. 2006. Doporučil Senátu přijmout návrh zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

Senátor Miloslav Pelc (ODS) jako zpravodaj Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přednesl obsáhlou zpravodajskou zprávu, v níž mj. podrobně vyložil, proč se statutárním městem má stát i Frýdek-Místek (to později v diskusi podpořil i senátor František Kopecký /ODS/).

Ke klíčovému problému týkajícímu se historických měst a městysů vystoupila senátorka Václava Domšová (bezpartijní): Ústavně-právní výbor v první řadě shledal, že institut městysů, který se ustanovuje touto novelou, není v našem právním řádu systémový a potřebný. Takto jsem to pochopila a většinou hlasů v našem výboru tento návrh byl přijat. Můj osobní názor je, že obce mají v současné době skutečně jiné starosti, tohle je, jak já říkám, jen ta třešinka na dortu, byť je to v pocitové hladině. Já naprosto chápu starosty i občany městysů, že by chtěli být městysem, chtěli by být něco lepšího, než je jenom obyčejná obec. Já s tímto názorem ale nesouhlasím. Dělejme městyse, až nebudeme mít na obcích jiné problémy, a ty jsou dneska skutečně hraničící se zánikem některých obcí. Ústavně-právní výbor tedy městyse nedoporučuje. ... V našem výboru jsme také nepřijali rozšíření statutárních měst o Frýdek-Místek. Nic proti Frýdku a Místku, ale opět zdá se nám to nesystémové. Někteří kolegové vystupovali s tím, že skutečně ten systém je potřeba. Dneska se to stanovuje tak, že odkud je poslanec nebo senátor, tak je větší šance získat statutární město. Znovu opakuji, není tam systém. Někteří kolegové uváděli, že tam, kde jsou městské obvody, by mohla být statutární města. Ale se systémem v současné době to nemá nic společného.

Potom začala obecná rozprava, v níž jako první vystoupil senátor Jiří Brýdl (KDU-ČSL): Návrh novely zákona o obcích, jak jste sami poznali, není jednoduchý, je velmi komplikovaný, a to především v meritu věci, které projednáváme, tj. v nastavení dozoru nad orgány samosprávy. Jak jsem řekl, je to samo o sobě velmi komplikované. Ale k tomu se vyjadřovat nechci, protože v důsledcích se jedná o politické rozhodnutí, zdali dozor nad samostatnou působností bude vykonávat kraj, tedy úřad kraje nebo ministerstvo. Já osobně se kloním k tomu, aby to bylo ministerstvo vnitra. Zdá se mi to být logičtější, protože úprava vztahů mezi dvěma samosprávnými celky je podle mne složitější než úprava vztahů mezi orgánem státní správy, ústředním orgánem státní správy, který dbá na zákonnost, a výkonem samosprávných funkcí u přenesených působností, kde je to poněkud odlišné. Já ale v této chvíli, doufám, že v prvním a zároveň posledním vystoupení k tomuto zákonu, musím reagovat na vystoupení vážené a krásné kolegyně Václavy Domšové, která vystupovala jako zpravodajka ústavně-právního výboru. A vaším prostřednictvím, pane předsedající, si dovoluji jí vzkázat, že její vyjádření nebylo příliš šťastné, a sice to vyjádření, že obce mají jiné starosti a jiné problémy. V tisku, jak jsem četl její články, se objevil výraz “i třešinka na dortu”. A vystupuji k tomu z toho důvodu, že náš výbor se dlouhou dobu, vlastně již několik let zabývá tím problémem, kdo může být městem, a reaguje tak na ustanovení zákona, které tam postavilo bariéru 3000 obyvatel, i když historicky víme, že máme města, jako Špindlerův Mlýn, která nemají ani polovinu z požadovaných 3000 obyvatel. A v průběhu projednávání této problematiky, která byla několikrát projednávána v Poslanecké sněmovně a nikdy neprošla, takže se nedostala do Senátu, se k tomu přiřadil i problém, který by se dal pracovně nazvat jako problém označení některých obcí jako městyse. A já nesouhlasím s výrokem kolegyně Domšové také proto, že jako člověk, který starostoval 10 let ve městě, jsem nikdy neřešil jen problémy ekonomické, jaké má město problémy ekonomické, ale například v mém případě starostování ve Svitavách jsem řešil především problémy historické, protože jak mnozí víte, město Svitavy bylo městem s převážně německým obyvatelstvem a došlo k odsunu. A vlastně celým problémem našeho města nebylo budování nových věcí a infrastruktury, což je tedy hodně důležité, ale bylo to vlastně získání identity občanů. Upozorňuji, že u těch obcí a měst, kde bylo české dosídlení, je to naprosto zásadní problém a je důležitější, než jestli se něco postaví nebo ne, protože žijeme-li v obci, kde není vztah občana k obci, tak to je obec mrtvá, i kdyby se tam stavělo a zlatilo sebevíce. A uvádím tento příklad proto, že ti starostové a starostky, kteří se snaží obnovit historický název městys, a že jde o historický a jaksi platný název, je zcela jisté, dělají vlastně totéž, hledají tvář kontinuity vlastních obcí a vlastních měst. A to je stejně významné ve starostenské práci, jako hledání prostředků pro investice nebo o tom, zda udržíme školu nebo ne. Já naopak považuji takové snahy starostek a starostů obcí za velmi legitimní, a v této chvíli dokonce za velmi přínosné, protože můžeme být zavaleni různými frázemi, ale ještě zdaleka nejsme tak daleko, aby občané cítili jako vlastně nejpřirozenější část svého života svou vlastní obec, která uspokojuje jejich zájmy. A tato cest je hledáním k této věci. A proto to není něco nad rámec toho, co obce mají na starosti, ale z této interpretace to je vlastně jeden ze základních úkolů. Nechci tady opakovat celou diskusi, která se odehrála v našem výboru. Chci říci, že tam byli řekl bych jedni z největších expertů České republiky na tento historický problém – pan Dr. Voráček z Historického ústavu Akademie věd a pan architekt Kuča, všeobecně známá a uznávaná osobnost. Pokud byste nevěřili mým slovům, že se jedná jaksi o navázání historických kontinuit a historických souvislostí, tak vám můžeme předložit záznam z jednání našeho výboru, kde všechny historické souvislosti, kdy, jak vznikala města, jak vznikaly městyse, kdy a jak tento název zanikl, zdali to bylo právní či neprávní cestou, tak všechno jsme vám schopni předložit. Ostatně je to i na webových stránkách Senátu. A prosím vás, berte to, co říkám, s velkou vážností. A já vás velmi prosím, abyste nehlasovali unáhleně, abyste nepodpořili toto usnesení ústavně-právního výboru, abyste dali možnost obcím a městům hledajícím svou identitu tuto identitu najít, nejen nacházet, ale najít! Je to doopravdy velmi důležité a nedá se to měřit s investicemi. Je to o tom, zdali chceme jaksi cílově dosáhnout, že občané jsou součástí svých obcí v historických souvislostech. To je něco, co se vůbec nedá zlehčovat, co se nedá označit něčím, jako že to je třešnička na dortu. A vůbec ne vyjádřením, že obce mají jiné starosti, například jak se zachovat. To prostě tady nelze směšovat, třeba problémy s rozpočtovým určením daní a s koeficienty ve vztahu třeba k malým obcím s problémem, který tady je řešen. Byl jsem velmi překvapen neočekávanou velkorysostí Poslanecké sněmovny, která to dokázala poměrně jednoduchým způsobem vyřešit. A já si tady nedělám předvolební kampaň, já už do Senátu nekandiduji, jak je známo, ale přece jen, protože vím, že tady jsou starostky a starostové obcí, kteří se o to přičinili, kteří se dokázali zorganizovat velmi promyšleným způsobem, kteří si našli argumenty ve spolupráci s lidmi, kteří tomu rozumějí, já jim v podstatě vyjadřuji velké uznání za tento krok.

Senátorka Václava Domšová na toto vystoupení reagovala: Já musím vystoupit k tomu, co tady říkal kolega, vyprovokoval mě. Já jsem si plně vědoma, co je to identita občanů jednotlivých obcí. I já jsem ze Sudet. I tam hledáme svou identitu, a nejen v mé obci, ale i v okolních obcích. Je to velice složité. Ale já si myslím, že k tomu musí dospět každá obec zezdola. A to je to, jak se dneska ustanovují obecní symboly. Dneska si obce svým rozhodnutím stanovují znaky obcí, prapory. A to je podle mě to pravé. A hlavně tady nerozlišujeme nebo neustanovujeme různé kategorie obcí, že jedna je jakoby výš než ta druhá. Já si myslím, že není dobré stanovovat různé kategorie, aby se někdo cítil jinak, aby někdo byl historicky výš než jiný. Já tomu rozumím, pane kolego. Ale přesto jsem potřebovala vystoupit, protože jsem nezlehčovala celou situaci. Já si toho hrozně vážím, že se obce vracejí ke svým kořenům, že hledají svou identitu a že ji nacházejí. Pro mě je to ale ve smyslu ustanovování, jak již řekla, obecních symbolů, a městys je pro mě něco navíc.

Tento názor zůstal v menšině. Naznačilo to již následující vystoupení místopředsedy Senátu Petra Pitharta (KDU-ČSL): Ty obce, které mají hnutí za to, aby mohly opět používat titul městys, jsou obce z mého volebního obvodu. Té věci se věnují řadu let, věnovaly tomu mnoho času, mnoho energie, prozkoumaly všecko, co bylo možné prozkoumat. A já pokládám za svoji povinnost se za ně postavit. Mimo jiné, jsou to ty nejlepší obce v mém volebním obvodu. Uvědomte si, že vůbec nic nechtějí a také vůbec nic nedostanou. Budou tu nějaké menší výlohy, které samozřejmě berou na sebe. Ony jenom chtějí, abychom uznali, že ten titul jim byl odebrán nejenom bezdůvodně, ale především nelegálně, o legitimnosti ani nemluvím. Přece minulý režim cílevědomě všecko glajchšaltoval, zarovnával, ničil historickou paměť a nevím proč my bychom to měli respektovat. Ony nic nechtějí, ony se jenom hlásí k vlastní odpovědnosti vůči svým předkům, kteří obec nebo vesnici přivedly k rozkvětu, který pak opravňoval udělit jim tento titul, nejdříve městečko, posléze městys. Velmi se přimlouvám, abychom jim v tom nebránili. A nechť paní kolegyně Domšová odpustí, ale já tu formulaci, že obce mají jiné starosti, pokládám za poněkud arogantní. Ať si obce rozhodnou, jaké mají starosti samy. A i ta slova o tom, že nemusíme dělat městys, jsou nepřípadná, my je nemusíme dělat, ty tady prostě byly a jednoho dne tichou cestou je režim zlikvidoval. Prosím, abychom se podle toho rozhodovali a hlasovali.

Rovněž Miloslav Pelc (ODS) vyjádřil podobný názor: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já se nejprve přiznám k tomu, že jsem potrestán, a po zásluze, že jsem se nepřihlásil písemně, protože se chci vyjádřit k problematice městysů a všechno podstatné bylo zde krásnými slovy, kterých bych se já těžko dopustil, řečeno panem profesorem češtiny panem místopředsedou Pithartem – na potvrzení a obhajobu městysů. Jenom mi dovolte, že v současné době neustále stoupá pocit obyvatel naší země, pocit hrdosti na to, odkud jsou, odkud pocházejí, na svoje vesničky, na svoje města, zkrátka na svoje obce. Je to dobře. K tomuto přispívá i symbolika obcí jako jsou vlajky, jako jsou znaky a já si myslím, že neméně a určitě sem patří do té řady té symboliky i navrácení pojmu a názvu městys pro ta města, pro ty městyse, které ho měly před 17. květnem 1954. A i pro další, která o to budou usilovat. Čili já si paní senátorky Domšové velmi vážím, ale tady v tom s ní hrubě nesouhlasím, s jejím stanoviskem.

Diskuse se samozřejmě týkala i dalších bodů zákona, které nejsou tématem tohoto článku a proto se jimi na tomto místě nebudeme zabývat. V obsáhlém vstupu senátora Jana Horníka (bezpartijní) byla námi sledované problematice věnována jen krátká poznámka: Jenom krátce k městysům a k obcím. Musím to tady říci. Řekl to pěkně Jirka Brýdl, řekl to pěkně pan místopředseda, skutečně hledáme identitu a vezměte si, že to byla města nebo městyse z doby třeba středověku a byly právě proto, protože byly šikovné, protože tam bylo třeba nerostné bohatství, dovedly ho využívat a díky tomu stavěly celou tuto zem na nohy. To, že bolševik naprosto všechno násilně utnul, ještě neznamená, že by neměly mít právo na tyto tradice a zde taky nemůžu souhlasit s kolegyní Domšovou, že by tomu tak nemělo být. To jen na okraj.

Proti celé novele zákona vystoupili senátoři Jiří Pospíšil (ODS) a Jiří Žák (ODS) a navrhli ji zamítnou jako celek.

Naopak senátor Milan Štěch (ČSSD) návrh podpořil: Jsem velice rád, že v tomto návrhu zákona se řeší problematika práv, historických práv měst a městysů, protože my sami jsme byli iniciátory novely zákona o obcích právě v části navrácení historických práv městům. Tehdy v Senátu jsme to podpořili, bohužel ve sněmovně to asi třemi hlasy neprošlo. Takže znovu říkám – jsem rád, že se toto napraví. Podporuji všechno to, co zaznělo ve věci, že je dobře, že občané mají vztah ke svým obcím, městům a městysům a že asi váží jejich historie.

Následovalo hlasování o navrženém zamítnutí celého zákona. Návrh na zamítnutí byl velmi těsnou většinou (20:18) zamítnut. Potom následovala podrobná rozprava. Potom proběhlo hlasování o pozměňovacím návrhu, který se týkal vypuštění městysů. Poměrem hlasů 43:5 byl zamítnut, takže celý § 3 Senát přijal. Ještě jednoznačněji (44:0) byl schválen druhý pozměňovací návrh, týkající se statutárního města Frýdek-Místek. Třetí pozměňovací návrh se týkal dvojjazyčnosti v názvech obcí, ulic apod. Rozhodovalo se mezi návrhy garančního výboru a ústavně-právního výboru a komise – přijat byl tento druhý návrh. Další pozměňovací návrhy se již netýkaly námi sledované problematiky. V závěrečném hlasování bylo potom poměrem 62:0 schváleno, že návrh zákona bude vrácen Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Definitivní schválení senátní verze zákona Poslaneckou sněmovnou

Návrh zákona vrácený Senátem se projednával 25. 4. 2006 na 55. schůzi Poslanecké sněmovny. V úvodu vystoupil ministr vnitra František Bublan (ČSSD), který vyslovil souhlas s převážnou většinou senátních pozměňovacích návrhů. Nesouhlasil pouze se změnou zákona o úřednících územních samosprávných celků. Nicméně tato změna není tak zásadní, aby riskoval, že zákon nebude přijat. Proto požádal Poslaneckou sněmovnu, aby přijala zákon v senátní podobě. Jednotlivé pozměňovací návrhy potom vyložil senátor Miloslav Pelc (ODS). Potom již následovalo hlasování a senátní verze zákona byla poměrem hlasů 114:7 přijata.

Zákon byl doručen prezidentu Václavu Klausovi k podepsání dne 27. 4. 2006. Prezident zákon podepsal dne 11. 5. 2006.

Schválený zákon byl doručen k podpisu premiérovi Jiřímu Paroubkovi dne 19. 5. 2006. Zákon byl vyhlášen dne 31. 5. 2006 ve Sbírce zákonů v částce 76 pod číslem 234/2006 Sb. Stalo se tak těsně před volbami do Poslanecké sněmovny, které se uskutečnily ve dnech 2.–3. 6. 2006.

Změny týkající se městysů a měst

Novela obecního zákona (č. 234/2006 Sb.) stanoví, že:

§3 (1) Obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, je městem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. Toto ustanovení není nové, nově se však týká pouze těch obcí, které před rokem 1954 nebyly městy. Je bezpochyby dobře, že pro přiznání titulu města je v těchto případech stanoveno alespoň omezení minimálního počtu obyvatel, třebaže to samo o sobě městský charakter příslušného sídla nezaručuje. Protože přiznání titulu není automatické, lze předpokládat, že se nadále bude konat prověřování, zda obec splňuje některé městské atributy (dosud se tak dělo na základě přílohoy usnesení vlády č. 418 z roku 2001). Obecně lze říci, že toto ustanovení se může týkat pouze omezeného počtu obcí, které nabyly městského charakteru novou výstavbou v posledních desetiletích.

§3 (2) Obec je městysem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. Toto ustanovení je zcela nové. Týká se pouze těch obcí, které před rokem 1954 nebyly městysem. Je to zřejmě nejproblematičtější ustanovení zákona, protože pro přiznání titulu městyse nestanoví žádné podmínky. Rovněž zde platí, že přiznání titulu není automatické, takže lze předpokládat, že pro posouzení jednotlivých žádostí bude stanovena metodika, která zaručí, že tento titul nebude přiznán obcím, které charakter městyse nemají. Nebude ovšem snadné takovou metodiku vytvořit. Systémově je ovšem jistě správné, že titul městyse nebude omezen historicky, ale budou ho moci získat i nové obce.

§3 (3) Obec, která byla městem přede dnem 17. května 1954, je městem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, kdy se obec stává městem. Toto ustanovení umožňuje, aby byl titul města navrácen těm obcím, které jej v minulosti měly – a které o to požádají. Z dikce ustanovení vyplývá, že na navrácení titulu má obec automatický nárok. Bude muset pouze doložit, že městem skutečně byla.

§3 (4) Obec, která byla oprávněna užívat označení městys přede dnem 17. května 1954, je městysem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, od kterého se obec stává městysem. Analogické ustanovení týkající se městysů.

§3 (5) Sloučí-li se dvě nebo více obcí, z nichž alespoň jedna je městem, je nově vzniklá obec městem. Sloučí-li se dvě nebo více obcí, z nichž žádná není městem, ale alespoň jedna je městysem, je nově vzniklá obec městysem. Oddělí-li se část města a vzniknou dvě nebo více obcí, pak obec, které zůstane název dosavadního města nebo část jeho názvu, je i nadále městem. Oddělí-li se část městyse a vzniknou dvě nebo více obcí, pak obec, které zůstane název dosavadního městyse nebo část jeho názvu, je i nadále městysem.”. Logické doplnění dosud platného ustanovení o kategorii městys. Oproti dosavadnímu znění byl vypuštěn požadavek, aby obec, která zůstane městem, měla nejméně 3 000 obyvatel. Toto ustanovení bylo velmi nepříjemné, protože městu teoreticky hrozilo, že přestane být městem. Týkalo se to všech měst (schválených podle starší legislativy), která nedosahovala hranice 3 000 obyvatel. Hrozilo to však i městům s více než 3 000 obyvateli, pokud by jim po oddělení některé své části či částí zbylo méně než 3 000 obyvatel. Podle předchozího i aktuálního znění zákona však musela být navíc splněna podmínka, že žádná z nových obcí nesmí mít méně než 1 000 obyvatel. Dále pak platí, že dosavadní obec (město) mohlo být teoreticky ohroženo nejenom osamostatněním některé své části (jako nové obce), ale rovněž tím, že by se některá část obce stala součástí jiné, stávající obce.

V §5 se na konci odstavce 1 doplňuje věta "Městys je samostatně spravován zastupitelstvem městyse; dalšími orgány městyse jsou rada městyse, starosta, úřad městyse a zvláštní orgány městyse.”. Ustanovení jednoznačně stanovuje terminologii vztahující se k městysům. Je třeba upozornit, že nepočítá s tím, že by se od slova městys vytvářela adjektiva (“městyský, městecký”), neboť to v češtině v podstatě není možné (podobně jako v případě slova městečko). Nyní zvolené řešení je rozhodně lepší než starší praxe (před rokem 1948), kdy se v souvislosti s městysem užívalo adjektivum “městský” (např. městský úřad).

Ostatní změny

V §4 odst. 1 se za slovo "Olomouc,” vkládají slova "Přerov, Chomutov, Děčín, Frýdek-Místek,”. Jde o další rozšíření počtu statutárních měst (předchozí bylo stanoveno zákonem č. 313/2002 Sb. s účinností od 13. 6. 2002).

§ 24 “Sloučení obcí, připojení obce, městských částí nebo městských obvodů nebo oddělení části obce lze provést jen k počátku kalendářního roku. Návrh na oddělení části obce musí být podán krajskému úřadu nejpozději do 30. června předchozího kalendářního roku.”. Dosud platilo, že oddělení části obce lze provést jen k počátku kalendářního roku následujícího po dni voleb do zastupitelstev v obcích, v praxi tedy jen jednou za čtyři roky. Nové ustanovení je benevolentnější, zůstává však podmínka §21 odstavec 1: Nová obec může vzniknout oddělením části obce, která musí mít samostatné katastrální území sousedící nejméně se dvěma obcemi a tvořící souvislý územní celek; po oddělení bude mít alespoň 1 000 občanů. Stejné podmínky musí splňovat i obec po oddělení její části. S oddělením části obce musí vyslovit souhlas v místním referendu občané žijící na území té části obce, která se chce oddělit. Jde tedy spíše o teoretickou možnost, neboť se to týká pouze obcí s více než 2 000 obyvateli.

Analogicky byl novelizován též Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, kde se v § 11 odstaci 8 stanoví, že “Sloučení nebo připojení městských částí lze provést jen k počátku kalendářního roku. Žádost o souhlas se sloučením nebo připojením městské části musí být podána hlavnímu městu Praze nejpozději do 30. června kalendářního roku, má-li být sloučení nebo připojení městské části provedeno k 1. lednu následujícího kalendářního roku.”.

Prameny

• Stenografické záznamy jednání Poslanecké sněmovny (www.psp.cz)

• Stenografické záznamy jednání Senátu a jeho výborů (www.senat.cz)

• Záznam jednání IX. sněmu Svazu měst a obcí České republiky (www.smocr.cz)

Přehled výsledného historického stavu měst a městysů v České republice k roku 1948 (1954) ve vztahu ke stavu k 30. 6. 2006

© ing. Štěpán Mleziva – ing. arch. Karel Kuča

Seznam je sestaven podle lexikonu obcí ze sčítání 1930, který je plně spolehlivým pramenem pro určení, která obec je městysem či městem. Statistické údaje tohoto lexikonu se vztahují k roku 1930, ale územní stav a tedy i tituly měst a městysů k roku 1934 (země Česká), resp. 1935 (země Moravskoslezská). Seznam ovšem musel být doplněn o obce povýšené mezi lety 1935–1948; tato povýšení jsou důsledně doložena odkazem na příslušnou právní normu. Odkazy jsou pro jistotu zařazeny i u povýšení, k nimž došlo mezi lety 1930 a 1935 (Doudleby nad Orlicí, Kateřinky, Kročehlavy, Kukleny, Třinec). Po roce 1948 se již žádné povýšení na město či městys neuskutečnilo. Výsledný stav měst a městysů lze tedy datovat buď k 31. 12. 1948, nebo před platnost zákona č. 13/1954 Sb., kterým byla zavedena soustava národních výborů.

Seznam přirozeně nezahrnuje ta nynější města, která byla v roce 1948 “pouhými” obcemi (např. Odolena Voda), případně ještě neexistovala (např. Havířov) – ta jsou však uvedena v dodatku na konci.

Seznam je spolehlivou pomůckou pro určení, kterých obcí se zákon č. 234/2006 Sb. může týkat. V mnohem podrobnější podobě jsou uvedené údaje obsaženy rovněž v připravované publikaci (MLEZIVA, Štěpán – KUČA, Karel: Historický lexikon městysů a měst. Vývoj postavení a funkce městských sídel v dějinách územněsprávního členění českých zemí od roku 1850 po současnost), jejíž zaměření je ovšem mnohem širší.

Přiznání (navrácení) titulu města či městyse se obecně může týkat jen lokalit, které jsou v současnosti obcí.

Nemůže se týkat lokalit, které jsou částí jiné obce, případně se neevidují, nebo fyzicky zanikly. Je ovšem třeba počítat s teoretickou možností, že by se některá nynější “část obce”, která byla městem či městysem, stala opět samostatnou obcí (např. Stará Boleslav). Rovněž na takovou “budoucí” obec se právo na přiznání (navrácení) titulu města či městyse za určitých podmínek vztahuje.

Nemůže se dále logicky týkat ani lokalit, které jsou dnes městy.

Všechny lokality, kterých se přiznání titulu týkat nemůže, jsou vysazeny kurzívou.

Výrazně odlišné názvy v roce 1930 oproti současnému stavu jsou uvedeny v závorce.

MĚSTYSE

1. Obce, které byly roku 1948 městysem a nyní jsou pouhou obcí (388)

Řazeno podle abecedy, počet obyvatel podle stavu k 1. 1. 2005

Kamberk = obec bez správní role v území

Strážek = obec s matričním úředem

CHOLTICE = obec s matričním a stavebním úřadem

NASAVRKY = obec s matričním a stavebním úřadem a pověřeným obecním úřadem

2. Obce, které byly roku 1948 městysem, ale nyní jsou částí jiné obce (33)

** = nynější obec, která nebyla a není městem či městysem

3. Obce, které byly roku 1948 městysem, ale nyní tvoří pouze součást jiné obce (nejsou ani “částí obce”) (7)

4. Obce, které byly roku 1948 městysem, ale nyní jsou částí jiné obce, avšak po roce 1948 (1960) se dočasně staly sídlem městského národního výboru (2)

5. Obce, které byly roku 1948 městysem, nyní jsou evidovány jako část jiné obce, ale ve skutečnosti neexistují (1)

6. Obce, které byly roku 1948 městysem, ale nyní jsou již městem (82)

7. Obce, které byly roku 1948 již pouze částí jiné obce, avšak v roce 1930 byly městysem (nebo byly v letech 1930–1938 příslušně povýšeny), a nyní jsou rovněž částí jiné obce (13)

8. Obce, které byly roku 1948 již pouze částí jiné obce, avšak v roce 1930 byly městysem (nebo byly v letech 1930–1938 příslušně povýšeny), a nyní jsou pouhou součástí jiné obce (nejsou ani “částí obce”) (4)

9. Obce, které byly roku 1948 městysem, ale později fyzicky zanikly (3)

MĚSTA

1. Obce, které byly roku 1948 městem a nyní jsou pouhou obcí, popřípadě sídlem vojenského újezdu (95)

Řazeno podle abecedy, počet obyvatel podle stavu k 1. 1. 2005

Přebuz = obec bez správní role v území

Rožďalovice = obec s matričním úředem

LUŽE = obec s matričním a stavebním úřadem

JESENICE = obec s matriřním a stavebním úřadem a pověřeným obecním úřadem

2. Obce, které byly roku 1948 městem a jsou městem i nyní (394)