Hurá, už nemusíme být vesnicí – už budeme zase městys!

Zcela bez pozornosti médií schválila Poslanecká sněmovna novelu zákona o obcích č. 234/2006 Sb., která vstoupí v platnost 1. 7. 2006. Novela se týká více oblastí obecní problematiky, ale nejdůležitější – a jednoznačně pozitivní – je ta část, která se týká titulů obcí.

O co jde? Když byla v roce 1990 obnovena obecní samospráva (a zrušena soustava národních výborů), staly se všechny obce, v nichž působil městský národní výbor městy. Městem se dále mohly stát i jiné obce. Musely sice splnit určité parametry (v zákoně nespecifikované), ale obecně panovala poměrně liberální atmosféra. Městy se tedy v 90. letech stala celá řada dalších obcích. V naprosté většině šlo o ty obce, které byly městy či městysy již před rokem 1948. V té době se také osamostatnily stovky obcí, násilně sloučených v období totality. Tehdy se zdálo, že liberální poměry budou trvat již stále, takže mnoho obcí o zařazení mezi města nepožádalo. Ostatně, různých jiných akutních problémů k řešení bylo vždycky dost. Jenže netrvalo dlouho a začalo technokratické přitvrzování. Nový obecní zákon z roku 2000 stanovil, že městem může být jen obec s nejméně třemi tisící obyvatel. Přítrž byla učiněna i dalšímu osamostatňování obcí. Nadále se mohla rozdělit jen obec s více než dvěma tisíci obyvatel. Bylo to absurdní, protože podmínkám zákona nevyhovovalo 27 % nynějších měst a dokonce 79 % nynějších obcí.

Obce, které do roku 2000 titul města z různých důvodů znovu nezískaly, začaly vyvíjet iniciativu, která usilovala přísné ustanovení zákona změnit. Výsledkem byl senátní návrh novely obecního zákona, který však v březnu 2004 poslanecká sněmovna nepřijala. Obce se nevzdaly a v roce 2005 vznikla vedle iniciatiy požadující obnovení “historických měst” nová iniciativa obcí, které byly před rokem 1948 městysy. Titul městys je v podstatě analogický staršímu termínu městečko a má v českých zemích tradici již od středověku. Šlo o menší městská sídla, která byla vybavena menším stupněm městských svobod. Mnoho obcí tento titul získalo po roce 1850 v důsledku průmyslového rozvoje. Právě iniciativa “historických městysů” se ukázala být velmi životaschopnou. Během několika měsíců se k ní připojilo více než 130 obcí, obě iniciativy spojily své síly a rezoluci požadující obnovu historických městysů a měst přijal i loňský IX. sněm Svazu měst a obcí České republiky. V té době byl ve sněmovně předložen vládní návrh novely obecního zákona, do něhož byl při 2. čtení doplněn pozměňovací návrh řešící zmíněnou problematiku. V této podobě byl zákon nakonec 25. 4. 2006 schválen.

Změna, kterou novela obecního zákona přináší, je doslova přelomová a znamená zrušení jednoho z přetrvávajících dědictví totality. To je vždy – a v poslední době zvláště – radostná zpráva. Česká republika se tak vrací k meziválečné a ještě starší tradici, která například v sousedním Rakousku či Bavorsku nebyla nikdy přerušena, neboť tam stále mají jak obce (Gemeinde), tak městyse (Marktgemeinde) a města (Stadtgemeinde). Zákon stanoví, že ty obce, které měly před 17. květnem 1954 titul města či městyse, dostanou tento titul zpět. Stačí pro to pouhé požádání, nejsou kladeny žádné omezující podmínky. Jak prosté – a jak spravedlivé. Dosavadní požadavek 3 000 obyvatel zůstal v zákoně zachován jen pro obce, které titul města v minulosti neměly. U nich se také zřejmě bude nadále posuzovat, zda splňují i další atributy městského charakteru. To je zcela v pořádku, protože například velké jihomoravské vesnice či satelitní sídliště podnikatelských domků v okolí velkých měst městský charakter opravdu nemají. Ostatně, neměstských obcí s více než 3 000 obyvatel je v České republice jen 32 (z toho Lutín, Větřní a Chlumec díky sídlištní výstavbě částečně městský charakter mají). Zákon otevírá rovněž možnost přiznání titulu městyse pro obce, které jej v minulosti neměly. Současně pro jeho přiznání nestanovuje žádné podmínky, což může být poněkud problém, protože nějaké parametry by určeny být měly. Zřejmě se tak stane nějakou podzákonnou normou.

Mnoho lidí si jistě pomyslí, že bazírování na jakýchsi archaických titulech je pseudoproblém. Jistě, není to nic proti ničemu a obcím to žádný hmotný prospěch nepřinese. Ani to nevyřeší jejich problémy. Ale uvědomme si, že nová ustanovení nejsou žádným oktrojováním “shora”, právě naopak – konečně byly vyslyšeny hlasy právě z těch obcí, kterých se to týká. A tak to určitě má být. Ostatně, množina těchto obcí není nijak malá – jde o 95 bývalých měst a 388 bývalých městysů (pokud nepočítáme bývalá města a městyse, která jsou dnes součástí jiné obce). “Uznaných” měst máme dosud 529. Nejde zde ani o to, že by snad být pouhou vesnicí byla nějaká hanba. Tak to není. Především jde o to, že se konečně věci mohou “vrátit na své místo”, objektivní realita konečně může být v souladu s realitou administrativní. V našich končinách je to opravdu tak, že zde historicky existují vesnice, městyse (městečka) a města a každý z těchto typů sídla měl a má poněkud odlišnou funkci, stejně jako výhody či nevýhody. Jestliže žijete v městečku, které je střediskem blízkého okolí, je zde základní vybavenost, typické náměstí, nebude se vám líbit, pokud budete považováni za “pouhou” obec, zvláště když má příslušná privilegia třeba od 16. století. Pro zdravý lokální patriotismus a ztotožnění se s místem, kde lidé žijí, má nový zákon nezastupitelný význam. I když jej nelze objektivně změřit a vyjádřit.

Podstatu problému, který se podařilo vyřešit, snad nejvýstižněji formuloval jeden z diskutujících senátorů: než se tato problematika začala na parlamentní půdě projednávát, vůbec ho nenapadlo, že by Rataje nad Sázavou, Kácov a Stříbrná Skalice nebyly městečky. Když přece kdokoli je navštíví, o tom přece nemůže vůbec pochybovat. A přesto dosud byly (ale jen v letech 1954–2006) administrativně řazeny mezi “pouhé” obce, tedy vesnice. Stejně tak je naprosto zřejmé, že Luže, Vidnava, Jistebnice a další prostě “jsou” městy. Konečně to nebude v rozporu se zákonem. Na druhé straně si myslím, že obce by neměly se žádostmi o navrácení svého historického titulu tentokrát příliš váhat. Vždyť měnit zákony je někdy tak snadné!

Karel Kuča